Šťastný pride month !

Ještě předtím, než červen definitivně skončí, jsem si řekla, že bych i vám – čtenářům a fanouškům mého blogu – chtěla popřát krásný Pride Month.

Tento obrázek jsem už sdílela společně s popiskem na spoustě dalších platforem, ale sem jsem ho nějak zapomněla přidat. (Což je ode mě docela zlé.)

Na druhou stranu je právě tahle komunita součástí důvodu, proč jsem dnes spokojená sama se sebou. Proč jsem spokojená být člověkem, kterého část společnosti možná nikdy úplně nepřijme. To ale neznamená, že i když jsme se jako lidstvo v otázce práv LGBTQ+ lidí posunuli kupředu, už není za co bojovat. Stále je před námi dlouhá cesta.

Takže si vyžehlete svoje duhové vlaječky a buďte hrdí na to, kdo jste ! Nikdo nemá právo určovat vaši hodnotu nebo vás soudit za to, kým jste. O tom rozhodujete jen vy sami.

Inu... myslím, že spousta z vás už ví, že se svou identitou se netajím. Chci, aby moje tvorba byla spojená s diverzitou i se mnou jako s nebinárním a bisexuálním tvůrcem. Potřebujeme totiž zviditelnit více queer umělců. Nemusím to být jen já – právě naopak. Existuje spousta talentovaných lidí, kteří si zaslouží být vidět. I proto se snažím, aby se moje tvorba dostala k co nejvíce lidem a zároveň odrážela hodnoty, kterým věřím.

A teď bych vám chtěla vyprávět jeden krátký příběh. Příběh o tom, jak jsem vlastně našla sama sebe a proč je podle mě důležité mluvit o těchto tématech.

"Buď tím, kým chceš být ty, a ne tím, kým od tebe společnost očekává, že budeš."

Když se ohlédnu zpět, myslím, že jsem byla bisexuální už odjakživa. Když jsem byla malá, myslela jsem si, že každého přitahuje více než jedno pohlaví. Věděla jsem, že přitažlivost k více pohlavím je normální, a tak jsem automaticky předpokládala, že to tak cítí všichni. Až později jsem zjistila, že tomu tak není – a bohužel ani to, že ne každý dokáže respektovat lidi, kteří jsou jiní.

Jedna z mých nejranějších vzpomínek sahá až do mateřské školky. Měla jsem tehdy nejlepší kamarádku a uspořádaly jsme si malou fiktivní svatbu. Dokonce si pamatuju, že jsem ji políbila. Když se na to dívám zpětně, nejspíš to bylo moje první bisexuální probuzení.

S rodinou jsem naštěstí nikdy nezažila žádný dramatický coming-out. Myslím, že na to většinou přišli sami, takže to nikdy nebylo téma, které bych musela nějak složitě otevírat.

Co se týče mé nebinární identity, to bylo o něco složitější – ne ani tak pro mě, jako spíš pro lidi kolem mě. V češtině se genderově neutrální jazyk ani zájmena příliš nepoužívají, ale upřímně mi to nevadí. Používám jakákoli zájmena, protože pro mě osobně nepředstavují něco, s čím bych si měla lámat hlavu. Důležitější je pro mě to, aby mě lidé respektovali takovou, jaká jsem.

Nějakou dobu jsem se identifikovala jako genderfluid, ale časem jsem si uvědomila, že mi mnohem lépe sedí označení nebinární. Dodnes si pamatuju přesně ten okamžik, kdy mi to došlo. Byla jsem v deváté třídě, scházela jsem po schodech do školních šaten a byla úplně ponořená do svých myšlenek. Najednou mi hlavou proběhlo: „Počkat… mně na genderu vlastně vůbec nezáleží.“ Tohle jednoduché uvědomění pro mě nakonec znamenalo obrovskou změnu.

A musím se přiznat... nebinární vlajka je prostě nádherná. Ty barvy jsem milovala ještě dávno předtím, než jsem si svou identitu naplno uvědomila. Její barevná paleta mi vždycky připadala neuvěřitelně hezká. No…možná už to bylo znakem toho že jsem nebinární.

Je tu ale ještě jedna věc, kterou bych si přála, aby lidé pochopili. Váš vzhled neurčuje vaši identitu.

Většinou působím velmi žensky. Nosím make-up a mám ženskou postavu. Nic z toho ale nemění to, kým jsem. Identitu neurčuje oblečení, účes ani tělo.

Ať už vypadáte jakkoli, na vaší identitě to nic nemění.

Osobně mi připadá trochu zvláštní, když mě někdo označuje jako „ženu“, ale zároveň mi vlastně nezáleží na tom, jaká zájmena pro mě lidé používají. Ona, on nebo oni – všechno je pro mě v pořádku. Prostě existuju jako já sama. Jsem člověk a cítím se dobře ve své vlastní kůži. Ať už mě ostatní vnímají jakkoli, nic to nemění na tom, že jsem nebinární.

Pokud mě náhodou sledují nějací homofobní, bifobní nebo transfobní lidé, chci dát jasně najevo, že nenávist na mé stránce nemá místo. Moje tvorba se věnuje celé řadě LGBTQ+ témat i dalším myšlenkám, které by někteří lidé možná označili jako „woke“. Pokud jste skutečnými fanoušky mé tvorby a věnovali jste pozornost tomu, o čem skutečně je, pak vás tohle nejspíš nepřekvapí.

A to je všechno, co jsem vám dnes chtěla říct.

Přeji vám všem krásný Pride Month. Dávejte na sebe pozor, buďte k sobě ohleduplní a nikdy se nestyďte za to, kým jste.

Mám vás všechny moc ráda...