Jak mě podpořit? (PSA)

 Jak mě podpořit jako umělce, tvůrce, spisovatele a jako člověka 

(plus menší tiráda ohledně umělé inteligence)

Ahoj, moji milí snílci.

Asi už tušíte, že tvorba a umění nejsou zadarmo. I když se snažím do svých výtvorů investovat co nejméně peněz, stojí mě to spoustu času a energie – a čas jsou přece také peníze. Psaní, ilustrace i další tvorba jsou pro mě náročné, zvlášť když jsem student a zároveň se snažím zotavit z dlouhodobé deprese a úzkostí.

Ještě pořád se úplně nevyrovnávám se vším, co mě trápilo, a proto je pro mě těžké odhadnout, kdy si mohu a kdy naopak nemohu dovolit věnovat se svým projektům. To všechno je pro mě velká výzva, ale i přesto se snažím tvořit, jak jen to jde. 

I když si nesmírně vážím všech vašich milých komentářů, srdíček na sociálních sítích i samotných zhlédnutí, dodává mi to naději, že se vám moje tvorba opravdu líbí a že má smysl pokračovat.

Být ale v dnešní době umělcem je čím dál složitější. Zdá se, že už téměř nikdo nestojí o tvorbu od lidí pro lidi. Internet zaplavují obrázky vytvořené umělou inteligencí, která se neustále zdokonaluje a je stále těžší poznat, co vytvořil člověk a co stroj.

Umění jako takové ztrácí na hodnotě. Velkým korporacím dnes stačí napsat do umělé inteligence, co chtějí, a během několika sekund mají hotovo. A proč by ne, že? Je to rychlejší, jednodušší – a hlavně zadarmo. Zatímco lidé, kteří do své práce dávají pot a slzy, věnují jí hodiny úsilí a odhodlání, často nedostávají pozornost, kterou si zaslouží. Nezáleží na tom, jestli jde o začínajícího umělce, jehož tvorba je zatím průměrná – důležité je, že tvoří. Tvoří historii. Vlastníma rukama, s myšlenkou a s cílem.

Ale proč? Jen proto, aby ho nakonec nahradil stroj?

Žijeme v době, kdy je stále těžší najít práci, která nás baví nebo vůbec práci, kterou brzy nenahradí technologie. Děti se stávají pohodlnějšími, protože věří, že všechno za ně udělá umělá inteligence. Nemají potřebu se vzdělávat, nezajímá je skutečná hodnota znalostí. Důležité je jen „mít školu“, získat diplom a dál se o nic nestarat.

Dospělí mezitím často rezignují na výchovu. Dají dítěti do ruky mobil už od malička a nezajímá je, jaký člověk z něj jednou vyroste.

Naše přítomnost je érou technologií. Každý rok se vylepšuje elektronika, mobily jsou chytřejší, všechno je snazší. Lidé už nemusí být zvídaví, odpovědi najdou na internetu nebo se prostě zeptají ChatGPT.

Proč jít ven, když se můžeme podívat na video o přírodě? Proč se potkávat s přáteli, když si s nimi můžeme hodiny volat?

Dříve nebo později nám technologie nevezmou jen práci, ale i duši, to, kým skutečně jsme. Roboti se postarají o všechno, zatímco lidé budou doma sedět, bez života, ztraceni v pohodlí, které si sami vytvořili.

Já, stejně jako mnoho dalších, jsem tu proto, abych v životě dál hledala smysl, tvořila umění a snažila se tento chaos jednou provždy proměnit v něco, co má význam. Nejsem člověk ve vysokém postavení a s tím by jistě mnoho lidí souhlasilo. Nejsem ten typ, který by mohl sám pohnout s nadcházející katastrofou. Ale věřím, že když se spojí víc lidí, náš hlas už nebude možné přeslechnout. Společně nebudeme přehlédnutelní. Více lidí znamená více myslí, které chtějí pro lidstvo to dobré.

Možná to zní směšně. Možná celá tato esej, kterou píšu „pro dobro lidstva“, sama o sobě nic nezmění. Ale má smysl, má myšlenku a má cíl a právě to je něco, nad čím bychom se měli zastavit.

Ti, kteří mě sledují kvůli mým projektům, především na Instagramu, si možná teď klepou na čelo. Vím, že moje tvorba není nijak výjimečná. Není to nic, co by viselo v galerii. Jsou to jen obyčejné kresby, malé výtvory pro radost. A to je v pořádku. Souhlasím s tím. Moje tvorba mě sice nedostala na uměleckou školu, ale posunula mě dál, víc, než bych kdy čekala.

Ano, zklamání mě zničilo. Ano, chtěla jsem s uměním skončit. Ale pak jsem si uvědomila, že právě umění je to jediné, co ze mě – co z nás – dělá lidi. Od malička tvořím, kreslím, trénuji a hledám cestu. Díky tomu jsem dnes tam, kde jsem. A vím, že pokud přestanu tvořit, přestanu být sama sebou.

Narodila jsem se, abych tvořila. Žiju pro umění – a s uměním i zemřu. Ať to stojí cokoliv, budu stát po boku tvorby, kterou stvořili lidé.

A teď k tomu, kvůli čemu jste sem přišli – jak mě vlastně můžete podpořit.

Jak už jsem několikrát zmiňovala, nesmírně si vážím všech ohlasů, které mi od vás přicházejí. Jsem vděčná za každého z vás, kdo mě doprovází na mé cestě za mým snem. A i když to možná může znít jako další klišé, které používají influenceři na internetu, já to myslím naprosto upřímně.

Na začátku jsem tvořila jen sama pro sebe. To, že jsem začala svá díla zveřejňovat, bylo původně jen proto, abych je někde měla uložená a neztratila je. Ale když jsem viděla, kolik z vás má o má díla skutečný zájem, kolik z vás chce vidět víc, začala jsem tvořit pro vás, pro lidi, kteří se do mé tvorby dokážou ponořit stejně jako já.

Nikdy jsem neměla odvahu opravdu se pustit do rozvíjení svého příběhu; svého originálního projektu. Přestože na něm pracuji už roky, dlouho jsem nenapsala ani kapitolu, ani charakteristiku postav. Teprve díky vám a vašim reakcím jsem si uvědomila, že musím něco změnit. Že chci dát život postavám, které dříve vznikly jen proto, aby naplnily moji touhu zviditelnit jiné hrdiny než ty hlavní, kteří stejně vždycky byli jen odrazem mě samotné.

Projekt „Tajemství skrytá za zrcadly“ je mé životní dílo. Pracuji na něm už od roku 2018, ale nikdy se v něm neudálo tolik zásadních a důležitých změn jako právě teď a to všechno díky vám. Díky mým snílkům, mým fanouškům, mým přátelům.

Nesmírně si vážím všech, kteří interagují s mými příspěvky. Ale v poslední době jsem si začala uvědomovat, že pokud si chci splnit svůj sen, vytvořit vlastní animovaný seriál, knihu nebo komiks,  budu potřebovat víc než jen podporující komunitu.

Možná to zní sobecky, ale někdy člověk musí být trochu sobecký, aby mohl později udělat radost ostatním.

A teď něco důležitého.

Jak už asi víte, nedávno mi bylo osmnáct. Je to zlomový věk, kdy si člověk musí dávat pozor na to, co sdílí, protože za svá rozhodnutí už nese plnou odpovědnost. Dříve jsem mohla bez větších obav zveřejňovat i odvážnější obrázky, protože většina mých sledujících byla stejně jako já nezletilá. Teď už to ale nejde a říkám to ne proto, že bych byla zklamaná, ale kvůli bezpečí dětí na internetu.

Sama jsem byla v mladém věku vystavena nevhodnému obsahu a zanechalo to ve mně stopy. Nechci, aby se něco podobného stalo i ostatním. Zároveň ale chci mít možnost sdílet osobnější či dospělejší obsah s těmi z vás, kdo už jste plnoletí.

A právě proto, jako formu podpory mé tvorby a zároveň jako bezpečný prostor pro mladší fanoušky jsem si založila Patreon.

Na této platformě sdílím obsah určený pro dospělé publikum, ale také osobnější příspěvky, například zážitky z mého života nebo pohled do zákulisí mé tvorby.

Zde mě můžete jednoduše podpořit bez jakýchkoliv komplikací.

Členové mého Patreonu navíc získají slevu na všechny mé produkty – a to se rozhodně vyplatí!

Pokud ale nechcete mít předplatné a dáváte přednost jednorázové podpoře, můžete si zakoupit mé produkty, které pravidelně vystavuji na Vintedu nebo Instagramu.

Další možností jsou commissions – tedy obrázky vytvořené přímo na vaše přání.

Stačí mi napsat, co byste chtěli nakreslit, a já pro vás obrázek vytvořím za cenu uvedenou na mém Instagramu.

A to je prozatím vše. Neplánuji přidávat další formy podpory, protože si myslím, že tyto možnosti bohatě stačí.

Pokud se rozhodnete žádnou z nich nevyužít, je to naprosto v pořádku!

Nikdo není povinen mě finančně podporovat – je to čistě vaše volba a já si vážím i vaší přítomnosti a podpory jinou formou.