O webu

ₓ˚. ୭ ˚○◦˚.˚◦○˚ ୧ .˚ₓ

I. Úvod

II. O autorovi

III. O webu

IV. Hlavní projekt "Tajemství skrytá za zrcadli"

V. Vedlejší projekt "Rammfrauen"

VI. Závěr

︵‿︵‿୨♡୧‿︵‿︵

⚝ Úvod ⚝ 

V tomhle článku vás vezmu blíž k sobě. Představím se, přiblížím vám svou tvorbu a ukážu, co všechno tu můžete najít. Tenhle blog je mým malým světem – prostorem, kde se potkávají moje projekty, nápady, sny i kousky osobního života.

V tomto článku tu najdete vše, co se točí kolem mé tvorby: psaní, příběhy, ale nejen to. Sdílím tu i své myšlenky, momenty mimo obrazovku, chvíle snění a ticha. Je to místo, kde jsem sama sebou, a kde chci být upřímná.

Pokud vás zajímá umění, osobní pohled na kreativní proces nebo jednoduše chcete nahlédnout do mého světa, jste na správném místě. Pohodlně se usaďte, začínáme.

⚝ O autorovi ⚝

Možná mě už znáte pod jménem Dreaming Ghost – to je můj pseudonym, moje umělecké alter ego, pod kterým tvořím a cítím se svobodněji než pod svým občanským jménem. K této přezdívce jsem se dostala díky mé oblíbené postavě z Touhou – Yuyuko Saigyouji. Jedním z jejích mnoha titulů je „dreaming ghost“, což mě velmi oslovilo. Byl to pro mě takový malý záblesk inspirace. Už delší dobu jsem totiž věděla, že chci, aby můj pseudonym měl něco společného s duchy, s určitou éterickou nebo snovou atmosférou. A právě spojení slov „dreaming“ a „ghost“ pro mě představovalo přesně tu správnou rovnováhu mezi jemností a tajemstvím. Přišlo to tak nějak přirozeně, jakoby ten název čekal, až si ho jen vezmu.

 Jmenuji se Veronika Kalíšková, je mi 18 let a narodila jsem se 23. března .

Identita a orientace jsou pro mě přirozenou součástí toho, kým jsem. Jsem bisexuální a nebinární. Používám převážně ženská zájmena, ale neuráží mě žádná – necítím potřebu se jednoznačně zařazovat. Tohle sebepoznání nebylo snadné. Prošla jsem si fázemi nejistoty, tlakem z okolí i hledáním sebe sama. Ale právě tímhle hledáním jsem se dostala až sem – k pocitu, že nemusím být v žádné škatulce, že je v pořádku být jen já.

Otevřeně přiznávám, že moje dospívání nebylo jednoduché. Studovala jsem obor, který mě nenaplňoval, cítila se ztracená a dlouho přehlížela signály, že se propadám hlouběji. Tlak, izolace a nepochopení mě dovedly až na pokraj – musela jsem vyhledat odbornou pomoc. Hospitalizace v psychiatrické léčebně byla zásadním zlomem. Uvědomila jsem si, že pokud chci žít, musím začít myslet na sebe a dát si šanci.

Dnes se léčím, pracuji na sobě a začínám znovu – tentokrát cestou, která mě opravdu baví. Nyní mám prostor být kreativní, růst a žít život, který mi dává smysl.

Sdílím to, protože věřím, že o duševním zdraví se musí mluvit. Pokud procházíte něčím podobným, nejste v tom sami. A není slabost požádat o pomoc – naopak, je to síla.

Jsem introvert, snílek a citlivá duše. Často zůstávám spíš v pozadí, pozoruji svět a přemýšlím. Miluju fantasy – víly, draky, magii – tohle všechno je součást mého vnitřního světa, který mě od dětství obklopuje. Lidé mě někdy popisují jako „trochu bláznivou“ nebo náladovou, ale ve skutečnosti jen vnímám svět intenzivněji. Co jinému přijde běžné, může mě hluboce zasáhnout.

Někdy působím uzavřeně, někdy přecitlivěle – ale je to jen moje obrana. Nechci působit jako oběť ani jako někdo, kdo ubližuje. Jsem na cestě a prosím – mějte se mnou trpělivost.

Psaní je pro mě únikem i terapií. Když je toho na mě moc, vezmu deník, tužku a nechám myšlenky volně plynout. Miluju psát o temných stránkách lidské psychiky, o morálce, o tom, co se děje za hranicemi šílenství. Inspirují mě podcasty o skutečných zločinech, hlavně tvorba Eduarda Birkeho a Adama Miklici (Staysteak), kteří dokážou jít opravdu do hloubky.

Stejně silně mě přitahuje kreslení – vytváření postav, světů, emocí, výrazů. Každý tah tužkou je pro mě jako dech – dává mým příběhům život.

Ráda hned na začátku přiznám něco, co může někoho překvapit – jsem satanistka. Nevěřím v Satana jako bytost, stejně jako nevěřím v bohy. Satan je pro mě symbol – svobody, individualismu, odvahy myslet vlastní hlavou. Je to postava, která jde proti proudu a hájí právo být sám sebou.

Tahle filozofie mě oslovila, protože v ní vidím respekt k lidské autonomii a odmítnutí pokrytectví. Vlastním a několikrát jsem četla Satanistickou bibli, a nejsem „jen pozérka“. Věřím, že víra má být o pokoře, ne o aroganci.

Tímto článkem jsem vám chtěla otevřít dveře do svého světa. Ne proto, abych vzbuzovala lítost nebo pozornost, ale protože věřím, že v upřímnosti je síla.

☆☆☆

⚝ O webu ⚝ 

A teď se konečně dostáváme k jedné z hlavních částí tohoto příspěvku! Už jste si mohli udělat základní obrázek o tom, kdo jsem, a nyní je ten správný čas nahlédnout pod pokličku toho, co vlastně od tohoto blogu očekávat a jaký je jeho hlavní záměr.

Začneme nejprve s několika základními informacemi, které vám pomohou pochopit celý rámec, a postupně se společně ponoříme i do konkrétnějších detailů.

Ještě jednou vás tady srdečně vítám. Tento blog je pro mě takovým osobním prostorem, kde bych ráda představila své projekty, nápady a celý svět, který jsem vytvořila – svět, jenž má potenciál se rozrůst do podoby komiksu a v ideálním případě i animované série. Ráda bych ho jednou přiblížila širšímu publiku a přetvořila ho ve skutečný příběhový vesmír, do kterého se budou lidé rádi vracet.

Ačkoli je tento blog zatím veden výhradně v češtině, mám do budoucna plány – jedním z nich je založení YouTube kanálu, kde bych své projekty představila i mezinárodnímu publiku v angličtině. Věřím, že sdílení mého světa může oslovit nejen české čtenáře, ale i lidi z různých koutů světa, kteří mají rádi kreativní tvorbu a originální příběhy.

[https://www.youtube.com/@Dr3am1nxGh0st］

Zvažte o odběru mého kanálu pro podporu tvorby.

Tento blog vznikl v březnu roku 2025 pod názvem Dreaming Ghost Chronicles, neboli Kroniky Dreaming Ghost. Autorkou tohoto prostoru jsem já, Veronika Kálíšková, známá také pod přezdívkou Dreaming Ghost.

Hlavním smyslem tohoto blogu je sdílení mého autorského projektu Tajemství skrytá za zrcadly a vedlejšího projektu Rammfrauen. Najdete zde příspěvky věnované oběma světům – ať už jde o podrobné popisy postav, náhledy do jejich minulosti, vývoj jejich charakteru nebo historii samotného ostrova, na kterém se příběhy odehrávají.

Stručně řečeno – tento blog slouží jako jakási encyklopedie mých tvůrčích světů. Nabízí informace, které jinde (na mých sociálních sítích či jinde na internetu) nenajdete. Je to místo, kde mohu jít do hloubky, podělit se o zákulisí tvorby, a kde se každý čtenář může ponořit do detailů, které by mu jinak mohly uniknout.

☆☆☆

⚝ Tajemství skrytá za zrcadli ⚝ 

Všechno to začalo v roce 2018. Bylo mi tehdy asi jedenáct let a jako většina malých holčiček v tom věku jsem byla naprosto uchvácená hračkami LPS – malými plastovými zvířátky, které byly tou dobou obrovsky populární. Fascinovalo mě, jak někteří lidé na YouTube dokázali z těchto figurek vytvářet poutavé příběhy, natáčet videa, získávat sledující a dostávat tolik podpory od fanoušků. Chtěla jsem být jako oni.

S nadšením jsem sledovala své oblíbené kanály, inspirovala se jejich tvorbou a jednoho dne jsem se rozhodla založit si vlastní YouTube kanál. Měla jsem jasno v tom, o čem má být můj první projekt. Vytvořila jsem vlastní příběh s názvem School of Secret – jak už název napovídá, odehrával se převážně ve školním prostředí.

Hlavním hrdinou byl chlapec jménem Mike. Mike navštěvoval školu, kde se začaly dít podivné, záhadné události. Jeho úkolem bylo přijít na kloub tomu, co se kolem něj děje, a odhalit, kdo za vším stojí. Ten příběh jsem milovala – i přes jeho nedokonalosti byl odrazem mojí fantazie a tehdejšího pohledu na svět.

V té době jsem byla silně ovlivněná různými fandomy. Milovala jsem populární série, postavy a světy, které už existovaly, a ani mě nenapadlo, že by šlo tvořit něco úplně vlastního – nezávislého na jiných dílech. Nedokázala jsem si představit, jak vytvořit originální koncept bez toho, aby v něm nehrál roli nějaký známý vliv.

Trvalo několik let, než jsem si to uvědomila. Postupně jsem začala vystupovat ze své komfortní zóny a zbavovat se potřeby opírat se o existující světy. Byla to výzva, ale zároveň i osvobození. Začala jsem znovu – od začátku, tentokrát ale s vlastní vizí a bez cizích podmětů.

Jednou z mých největších inspirací byla a stále je moje starší sestra. Už od mala mě fascinovalo, s jakou lehkostí dokáže tvořit své vlastní příběhy a projekty – naprosto sama, bez pomoci. Každý její výtvor je jiný a originální. Umí přirozeně přeskakovat od roztomilých fantasy světů plných kouzel a dobrodružství až k temným, hlubokým a psychologickým tématům, a to vše s mistrovskou jistotou.

Když jsem byla malá, sledovala jsem ji s obdivem. Nechápala jsem, jak to dělá. Jak si vymýšlí celé světy, postavy a zápletky, zatímco já jsem vždy potřebovala nějaký „startér“, nějaký vnější impuls, abych vůbec začala. Připadala jsem si méněcenná a frustrovalo mě to.

Ale právě tahle frustrace se časem změnila v rozhodnutí. Uvědomila jsem si, že to nechci jen obdivovat z dálky. Chci tvořit taky. Chci najít svůj vlastní hlas, svůj svět, své hrdiny a svůj styl. Chci, aby i můj příběh měl sílu zaujmout, oslovit a třeba i inspirovat – tak jako mě inspirovala moje sestra. Toužím vytvořit něco, co bude stejně nezapomenutelné a silné jako její projekty.

A když už o ní takto mluvím, chtěla bych se s vámi podělit i o něco konkrétního. Moje sestra dlouhou dobu pracovala na svém blogu, do kterého vkládá srdce i duši. Najdete tam její tvorbu, myšlenky i svět, který si sama vybudovala. Pokud vás zajímá originální fantazie a upřímná tvůrčí duše, určitě se na něj podívejte, stojí to za to! - https://oneirataxia-project.neocities.org/

A teď zpátky ke mně. Uplynulo několik let a já jsem mezitím dospívala. Postupně mě svět LPS přestával tolik fascinovat jako dřív – zkrátka to už nebylo ono. Přesto ve mně zůstala silná vazba na příběhy, které jsem si tehdy s těmito figurkami vymýšlela. A právě díky nim jsem se začala věnovat vlastní tvorbě – konkrétně designování prvních originálních postav.

Zajímavé je, že mnoho z nich bylo LPS přímo inspirováno – ať už vzhledem, povahou nebo příběhem. Základní dějová linie zůstala stejná, jen se postupem času proměňovali hrdinové. Postava, která kdysi nesla jméno Mike a byla hlavním protagonistou celého příběhu, se nyní jmenuje Eliass. Má stále stejnou minulost i osobnost, ale už nehraje hlavní roli – spíš se stáhl do pozadí a stal se vedlejší, ale přesto důležitou figurou.

Podobně vznikla i postava Rose. V původním LPS světě to byl malý černý jezevčík – a právě jeho vzhled mě inspiroval při tvorbě její lidské verze. Dnes má Rose dlouhé černé vlasy, namodralé oči a je výrazně vysoká – což je vlastně takový milý odkaz na jezevčíky, kteří mají také svůj osobitý vzhled.

Je pro mě fascinující, kolik z mých postav nese stopy těch dětských hraček. Když se na to dívám zpětně, přijde mi až roztomilé, jak hluboce mě tenhle jednoduchý podmět ovlivnil. Co začalo jako nevinná hra s plastovými zvířátky, přerostlo v něco mnohem většího – ve svět plný vlastních příběhů, charakterů a emocí.

Postupem času jsem se této činnosti začala věnovat naplno. Byla období, kdy jsem ztratila veškerou motivaci – nic mě netěšilo, chyběla mi chuť tvořit a posouvat se dál. Ale právě tyto roky plné zkušeností, pádů i nových poznání mi pomohly znovu najít směr. Dnes už vím, co mě naplňuje, a s novým elánem se pouštím zpět do práce. Tento blog je toho jasným důkazem – nejenže jsem se vrátila, ale zároveň se posunula dál než kdy dřív.

☆☆☆

A teď něco k samotnému příběhu.
Základní informace o ději již najdete přímo na této stránce – konkrétně se týkají prvních dvou částí příběhu. Pokud vás zajímá, jak to všechno začalo, jaké postavy v příběhu vystupují a kam se děj ubírá, doporučuji si tyto úvodní části projít. Nabízejí první náhled do světa a zároveň slouží jako odrazový můstek pro všechny další události, které budou následovat;

Celý příběh se točí kolem Natalyi Serebrove – trans dívky ruského původu, která od útlého dětství čelí nepřijetí. Její otec ji odmítá kvůli její identitě, ve škole je terčem posměšků a šikany. Neustálé nepochopení a vnitřní bolest ji dusí jako černý dým, který se na ni lepí a nepouští ji ani na krok.

Tato temnota v jejím srdci však nezůstane bez odezvy – přitahuje pozornost temného démona jménem Ziophor. Ten v ní vycítí hluboko zakořeněnou nenávist a bolest a rozhodne se ji sledovat. Co zpočátku vypadá jako nebezpečné pouto, se však postupem času proměňuje – jejich vztah se vyvíjí a Natalya v sobě objevuje sílu, kterou dosud neznala.

V dramatickém střetu se samotným Satanem, jehož bratři se brzy vydávají po stopách padlého, odhalí Natalya své magické schopnosti – dokáže ovládat krev, což z ní činí jedinečnou čarodějku s děsivým, ale i krásným potenciálem. V tomto boji se také definitivně smíří se Ziophorem, který se z nepřítele stává jejím průvodcem a spojencem.

Příběh však nabírá nový směr, když do popředí vstupuje tajemná spolužačka, která Natalyu již dlouho potají sleduje. Její skutečné úmysly se vyjeví až v závěrečném střetu – souboji mezi Kamon a Natalyou, který uzavře celou sérii a završí Natalyinu magickou cestu plnou bolesti, přijetí, a přerodu.

☆☆☆

⚝ Rammfrauen ⚝ 

Jednu důležitou věc jsem ve svém úvodním představení vynechala – a to zcela záměrně, protože si zaslouží vlastní prostor. Jsem totiž obrovskou fanynkou kapely Rammstein. Slovo "fanynka" ani zdaleka nevystihuje, co pro mě tato kapela znamená. Jejich hudba je pro mě tak silnou součástí života, že si bez ní nedokážu představit den. Kdykoli někdo z mých blízkých slyší jméno Rammstein, okamžitě si spojí kapelu se mnou – jako by to bylo mé druhé jméno.

Rammstein pro mě nejsou jen kapela – jsou jako druhá rodina. Jejich tvorba mě doprovází od dětství a právě oni mě přivedli do světa metalu a tvrdé hudby obecně. Můj vůbec první koncert v životě byl právě jejich – a byl to zážitek, který mi změnil pohled na hudbu i na sebe samu. Do té doby jsem sice jejich písně znala a měla je ráda, ale až tehdy, když jsem je zažila naživo, jsem si uvědomila, jak hluboký vztah k nim mám. Jakmile jsem pocítila sílu jejich vystoupení a energii, která z nich vyzařuje, zamilovala jsem se naplno.

Od té chvíle jsem začala objevovat víc – ponořila jsem se do historie kapely, jejich textů, vizuální estetiky i jednotlivých významových vrstev jejich tvorby. Fascinuje mě temná poetika jejich písní, odvaha překračovat hranice a silná vypravěčská schopnost, kterou mají. Zároveň jsem se začala zajímat i o sólový projekt Tilla Lindemanna, který pro mě otevřel další rovinu pochopení jejich uměleckého světa.

A právě tímto začíná příběh projektu „Rammfrauen“. Hlavními postavami jsou mé originální postavy, které ožívají v tomto světě prostřednictvím nečekaných setkání a jemně budovaných pout.

A tím jsou Sopphie D'arelle, mladá žena se svérázným pohledem na svět, která se jednoho dne ocitne v kavárně bez dostatku peněz na kávu. Právě v tu chvíli zasáhne náhoda – nebo snad osud – a Flake, přítomný host kavárny, za ni kávu zaplatí. Tento drobný čin laskavosti se stává začátkem jejich konverzace, která postupně přerůstá v hlubší vztah plný porozumění a sdílení. Co začalo jako jednoduché setkání, se mění v citlivé propojení dvou duší z různých světů.

Nora Rosenfeld, která si každý večer dopřává klidnou procházku městem, aby si vyčistila hlavu. Jednoho dne se rozhodne odpočinout si v parku, kde náhodou narazí na Richarda, hudebníka právě odcházejícího z nedalekého klubu, kde vystupoval. Slovo dá slovo, a mezi nimi vzniká přirozená sympatie, která roste s každou další větou. I tady se ukazuje, jak obyčejné chvíle mohou být začátkem něčeho výjimečného.

Další z dívek, které se v příběhu objevují, je Briggite Travert. Na první pohled působí jako obyčejná, možná až nenápadná mladá žena – taková, kterou byste v davu snadno přehlédli. Ale zdání klame. I Briggite má své tajemství, které skrývá hluboko v sobě a které jí brání plně se otevřít světu.

Její cesta se s Paulem zkříží zcela náhodou – na letišti, v chaosu mezi odlety a přílety, do sebe nečekaně narazí. Briggite při tom upustí své věci a jak se snaží je posbírat, přichází jí na pomoc právě Paul. V jeho gestech je něco odzbrojujícího, nehraného – opravdová gentlemanská laskavost. Při tom zmatku jí Paul vrazí do ruky kousek papíru, který nepatří jí. Na něm je napsáno jeho telefonní číslo.

A tak začíná jejich kontakt. Briggite však bojuje s vlastní nejistotou. Navazování hlubších vztahů pro ni nebylo nikdy snadné, a tentokrát to bylo ještě složitější. Briggite je intersex, což je součástí její identity, kterou dlouho skrývala. Bála se, jak Paul zareaguje. Co když ho ztratí ve chvíli, kdy se odváží ukázat, kým skutečně je?

Když mu pravdu odhalí, Paul je zaskočen – ne však odporem, ale spíše tíhou vlastních emocí. Přesto ji přijme. Miluje ji pro její laskavost, upřímnost a odvahu být sama sebou. Ne pro to, co skrývá pod sukní, ale pro to, co v sobě nosí jako člověk. Jejich vztah se tak stává silnějším, právě díky pravdě a přijetí, které v sobě oba najdou.

Čtvrtou dívkou v příběhu je Isabella Menéndez – elegantní, sebevědomá a naprosto posedlá módou. Styl pro ni není jen zálibou, ale životním posláním. Každý detail jejího vzhledu musí být perfektní, a i obyčejná procházka městem se pro ni mění v módní přehlídku.

Osudný den, který měl změnit její život, začal nevlídně. Obloha byla zahalena šedými mraky, vítr se proháněl mezi uličkami a atmosféra působila spíš pochmurně. Jenže Isabella, ponořená do světa šatů, bot a doplňků, to vůbec nevnímala. Strávila celé dopoledne v butiku, očima hltala nové kolekce a s nadšením zkoušela jeden outfit za druhým.

Když konečně opustila obchod, ruce plné tašek, z nebe se spustil déšť. Prudký a nečekaný. Isabella zůstala stát před výlohou, bez deštníku a bez možnosti se chránit – obě ruce měla plné. V tu chvíli si pomyslela, že je to katastrofa. Jak se teď dostane domů, aniž by jí voda zničila nové šaty i pečlivě upravený účes?

A právě v ten moment se nad její hlavou objevil deštník. Držel ho vysoký muž s jemným úsměvem – Schneider. Nabídl jí ochranu před deštěm s klidným gestem, jako by to byla ta nejpřirozenější věc na světě. Isabella byla překvapená, ale zároveň okouzlená. Hezký muž s šarmem? Druhá věc, kterou milovala téměř stejně jako módu? Bylo rozhodnuto.

Okamžitě převzala iniciativu. Začala se vyptávat, koketně narážela a sem tam utrousila balící hlášku, která byla spíš roztomile neobratná než svůdná. Schneider se jen pousmál – přišlo mu to sice trochu dotěrné, ale zároveň mu její nadšení a bezprostřednost připadaly půvabné. A tak tam spolu stáli, dva naprosto odlišní lidé, spojení jedním deštníkem a jedním nečekaným deštěm.

Předposlední dívkou v našem příběhu je Rose Black — postava, kterou jsem tu již kdysi krátce zmínila.
Rose se rozhodla podniknout výlet po Německu, a to nejen z touhy po dobrodružství, ale také proto, že se jednalo o rodnou zemi její blízké přítelkyně Nory. Nora byla tou dobou šťastně zamilovaná do Richarda a trávila s ním téměř veškerý čas. Doprovázela ho na tréninky, sledovala jeho hudební tvorbu a stála po jeho boku jako jeho největší fanynka a opora.

Nadšená z Roseiny návštěvy a plná pýchy na svého talentovaného přítele, Nora neváhala a pozvala Rose na návštěvu do jejich skromné zkušební chaloupky — místa, kde Richard a jeho hudební kolegové trávili hodiny tvorbou a nahráváním. Pro Rose to byla příležitost vidět zákulisí tohoto světa, i když zároveň cítila silnou nervozitu. Přestože to byla její kamarádka a její nadšení bylo nakažlivé, váhala. Nakonec ale přikývla — kvůli důvěře v Noru a také ze zvědavosti.

Když dorazily do malé místnosti naplněné mladými muži s nástroji, energií a hudební atmosférou, Rose znervózněla ještě víc. Nešlo ani tak o to, že by si nevěděla rady ve společnosti — byla na podobné situace zvyklá — ale spíše o jazykovou bariéru. V té době totiž nikdo z přítomných téměř nemluvil anglicky. Ačkoliv Rose vynikala v němčině už ve škole, chyběla jí praxe. Teorie byla jedna věc, ale používat jazyk v reálné konverzaci byla pro ni úplně nová výzva.

Nora ji ale nenechala na holičkách. Povzbuzovala ji, stála jí po boku a věřila, že i snaha se počítá. Muži z kapely prý vždy ocenili, když se někdo snažil mluvit jejich jazykem, a to Rose trochu uklidnilo.
Přesto ji cosi — nebo spíš někdo — zaujalo už při vstupu. Oliver.

Byl tichý, trochu nesmělý, a právě to na něm Rose přitahovalo. Jako by se v jeho přítomnosti zrcadlily i její vlastní obavy a nejistoty.

Zatímco Rose pozorovala, jak Nora funguje v tomto ryze mužském prostředí, položila jí zvědavě otázku: "A co tu vlastně děláš celý den?"
Nora s úsměvem odpověděla: „Nosím jim čaj nebo kávu, občas zajdu pro něco do obchodu, starám se o to, aby se měli dobře. Jsem takový jejich anděl strážný.“

Zpočátku Rose tahle role trochu zaskočila, možná i překvapila. Ale pak si uvědomila, že právě v těch malých věcech se může skrývat kouzlo. A navíc — kdo jiný než Britka by měl umět připravit perfektní čaj?

Rozhodla se zapojit. Když se konečně odhodlala promluvit svou němčinou, všichni v místnosti na chvíli ztichli. Nečekali, že by jejich návštěva zvládla jazyk tak dobře. Nejvíce zaskočený ale byl Oliver — ten, který celou dobu šeptal ostatním o tom, jak je Rose krásná.

A tak si ti dva, plaší a trochu ztracení v přítomném okamžiku, padli do oka. Oliver v sobě našel odvahu, kterou do té doby skrýval, a pozval Rose na schůzku. A tak začal jejich příběh.

A nakonec přichází na scénu poslední dívka – Kamon Palathai. Právě kolem ní se točí celý příběh. I když i předchozí dívky mají své vlastní osudy, Kamon zaujímá klíčovou roli. Její význam plyne především z jejího vztahu s Tillem Lindemannem – charismatickým a nepřehlédnutelným frontmanem celé kapely. Jejich setkání nebylo nijak plánované, přesto změnilo všechno.

Stalo se to v jednom nočním klubu, kam Kamon vyrazila se svou nejlepší kamarádkou s cílem si trochu užít. Zatímco její kamarádka se okamžitě ponořila do víru zábavy, Kamon působila spíš jako tichý pozorovatel. Seděla stranou na pohovce, trochu nejistá, možná až ztracená v prostoru plném hluku, světel a cizích tváří. Sociální situace jí nikdy nebyly příliš příjemné – nebyla ta, co se snaží být středem pozornosti.

Vtom ji však vyrušil zvláštní pocit. Někdo ji sledoval. Když se nenápadně rozhlédla, její oči se střetly s pohledem dvou pronikavě zelených očí. Till Lindemann. Jeho pohled byl intenzivní, téměř zneklidňující, ale zároveň neodolatelný. Prohlížel si ji od hlavy až k patě, s tím svým typickým, lehce svůdným úsměvem. Něco na Kamon ho zaujalo. Nebyla jako ostatní ženy, které kolem něj běžně kroužily. Byla jiná – záhadnější, nepředvídatelná.

Kamon však znejistěla. V její hlavě se okamžitě rozběhly pochybnosti – proč by se takový muž měl zajímat zrovna o ni? Připadala si vedle něj obyčejná, téměř neviditelná. Rozhodla se odejít. Tiše vstala, vzala si věci a pomalu se vydala zpět ke svému karavanu. Netušila, že ji někdo sleduje.

Till ji následoval – Věděl, že jejich setkání nebylo náhodné. V hlavě už měl plán. A s Kamon počítal jako s jeho nepostradatelnou součástí...

☆☆☆

Tento příběh se zaměřuje na šest hlavních postav a členy kapely Rammstein – a zároveň odkrývá i širší kontext jejich společného hudebního života. Sleduje jejich začátky, první krůčky na pódiu, cestu ke slávě i osobní výzvy, které museli na této cestě překonat. Příběh je inspirován skutečnými událostmi, ale zároveň si bere určitou tvůrčí svobodu – některé momenty jsou upravené, přibarvené nebo zcela fiktivní. Nejde tedy o přesný životopis, ale spíše o volně zpracovaný pohled na vznik a vývoj jedné z nejvýraznějších hudebních skupin současnosti. Čtěte tedy s vědomím, že realita a fikce se zde místy prolínají.

☆☆☆

⚝ Závěr ⚝ 

A jsme na konci. Upřímně, nejsem si jistá, jestli jsem tu zmínila všechno, co jsem chtěla – moje paměť si občas dělá, co chce. Možná si časem na něco ještě vzpomenu a doplním to. Každopádně bych vám všem chtěla z celého srdce poděkovat – za vaši podporu, za každý komentář, ale i za to, že jste si našli čas kliknout na můj blog. I to samotné pro mě znamená opravdu hodně.

Budu se snažit přidávat nové příspěvky co nejčastěji a dávám vám slib, že do nich vložím vše – energii, úsilí, i kus sebe. Pokud vás moje slova zaujala, budu nesmírně ráda, když se sem někdy znovu vrátíte. A pokud jste dočetli až sem – děkuji. Opravdu. Znamená to víc, než se dá slovy vyjádřit.